MŽIKY OKA

Rozmáznuté šípky

25. listopadu 2012 v 21:12 | Amálie
Ale stejně se mi líbí. Ty zlaté barvy příjemně hladí nejen oči. Nicméně přiznávám, že fotka je trochu staršího data. Má své chyby, třeba pozadí by mohlo být čistější, šípky ostřejší a tak by se dalo pokračovat. Takže končím své nezáživné povídání a vkládám fotku.

Podzim okem fotoaparátu, zn. poprvé tento rok

30. září 2012 v 18:52 | Amálie
Včerejší teplý podzimní den nás vytáhl ven na procházku, přesněji řečeno tento nápad vznikl v hlavě mé drahé poloviny. Samozřejmě jsem si s sebou vzala foťák, abych si cestou mohla případné poklady zvěčnit. Občas mě ten malý darebák odmítal poslouchat, zvlášť když se slunce začalo ukládat k spánku, ale přece jen něco málo, na co by se dalo dívat, se nakonec našlo. Vzhledem k stmívání jsem neměla tolik možností jako za bílého dne, proto zřejmě některé fotky mému oku nelahodí tak, jak bych chtěla. Hodnoty ISA jsem se po špatných zkušenostech raději ani nedotýkala, přestože by fotky byly kapku ostřejší.

Zoofilní snímky

26. srpna 2012 v 22:17 | Amálie
Ve složce se zvířaty z návštěvy ZOO jsem našla dalších pár fotek, které stály za úpravu. Momentálně nemám žádné novější fotky vhodné ke zveřejnění. Některé jsem z estetických důvodů musela obléct do černobílých šatů a některým stačilo pouze zvýranit barvy. Více fotek najdete pod perexem.


Letní fotodokumentace

19. srpna 2012 v 17:20 | Amálie
Některé z fotek jsou více typické pro léto, některé méně, ale snad na všech fotkách se, doufám, léto viditelně podepsalo.


Tato kola jsem objevila za stodolou a říkala jsem si, že by jim to fotce mohlo slušet. Barvy kromě malého zvýšení kontrastu nejsou nijak poznamenány.



Pouze detail. Nic míň, nic víc.

Město s vůní tvarůžek

12. srpna 2012 v 11:50 | Amálie
Poslední fotka z návštěvy Olomouce. Ve městě, jak už jsem psala, jsme se zdrželi jenom krátce, a tak mi na pořádné focení nezbývalo moc času. Ráda bych se tam v budoucnu vrátila udělat fotodokumentaci. Fotka pod článkem je pořízena z jedoucí tramvaje, když jsme odjížděli na nádraží.

V říši zvířat

7. srpna 2012 v 19:21 | Amálie
Přidávám další část fotek z výletu, o kterém se něco málo můžete dočíst v předešlém článku. Ze ZOO jsem si přinesla hned několik alespoň z mého pohledu zajímavých zážitků a novinek. Zde je malý seznam: poprvé jsem ochutnala lehce zmoklý oběd a divte se, chuť to nijak nepoznamenalo. Byla jsem jediná zástupkyně ženského pohlaví, která se v minisukni odvážila přelézt žebřík do výběhu ke kozám a lamám (a vůbec netuším reakce lidí kolem, dávala jsem si pozor, aby nebylo vidět víc, než je "zdrávo"). V jednu chvíli jsem se obávala o své hodinky a to tehdy, když zvědavá koza zjišťovala, jak chutná náramek z mých hodinek. Dozvěděla jsem se, že jistý druh opic využívá mravenečníka jako dopravní prostředek. Atp.

Architektura

5. srpna 2012 v 21:34 | Amálie
V sobotu jsem se svou druhou (a především drahou) polovinou navštívila Olomouc. Po příjezdu jsme se zašli podívat do tamní zologické zahrady, kde mě překvapilo, do jaké blízkosti se dá ke zvířatům dostat, což mi do jisté míry usnadnilo fotografování a druhou příjemnou stránkou byla možnost si zvířata pohladit. Ani by mě nenapadlo, že některá z nich vzhledem k faktu, jak jsou jinak ve volné přírodě plachá, přijdou tak blízko k nám, k lidem, které neznají.

Po návštěvě ZOO jsme si koupili točenou zmrzlinu a vydali se na prohlídku nedaleké baziliky s velmi zdobeným interiérem, kde, myslím, nebylo možné fotit, takže jsem ji zvěčnila pouze zvenčí. Samozřejmě i my jsme si hráli na fotomodely, ale tyto fotky tady dávat nebudu.

Naše sobotní cestování jsme zakočili v centru města s historickými stavbami a orlojem. Ve městě jsme se zdrželi kvůli nedostatku času pouze pár minut, během kterých bylo mou snahou nafotit toho co nejvíce. Minuty bohužel uběhly nemilosrdně rychle a my jsme museli utíkat na tramvaj a následně čekat na vlak. Tak ve zkratce vypadal náš příjemný sobotní výlet.

Kocourkův portrét

31. července 2012 v 22:41 | Amálie
Ještě jedna fotka z minulé série. Přestože fotka jako celek není žádná sláva, přestože jsem se mýlila, že když fotku "posypu" šumem, bude vypadat lépe, jeho oči jsou... to ať si doplní každý dle sebe. Budu doufat, že na monitoru jiných to vypadá minimálně o kapku lépe.


Ať už je, nebo není všechno špatně, nakonec si myslím, že se na to dá dívat, aniž by vám pohled na fotku způsobil nějakou zdravotní újmu. V opačném případě za následky na vašem zdraví neručím. A tak možna nevědomky zabíjím dva v jednom - měsíc červenec a svůj rádoby černý humor.

Kocour v roli modela

20. července 2012 v 19:41 | Amálie
Dlouho jsem zvažovala, které z "kočičích" fotek dám na blog, protože i přesto, že některé se docela povedly, byly fádní a nijak extra atraktivní. Snažila jsem se převážně tedy vybrat jen ty, co si myslím, že za něco málo stojí.

Kocourek, ač je velice fotogenický, stále někam utíkal...

Tuto fotku sem dávám jen kvůli jeho očím.


Na zvířatech mám ráda přirozenost, chovají se za všech okolností tak, jak zrovna sama chtějí.

Kam vede cesta...

15. července 2012 v 20:24 | Amálie
Jsem částečně velmi, velmi nerada za další fotografický příspěvek, protože bych mnohem, mnohem raději napsala nějaký článek, kterého se stále nemůžu nejen kvůli časovému vytížení dočkat, ale vlastně i ráda, že můžu někoho či sebe, doufám, potěšit novým příspěvkem.

Tento nápad vznikl myslím někdy v době, kdy jsem realizovala minulé "polní" fotky. Když se na fotku podívám, jakoby mi ta čára uprostřed připomínala linii života - "nyní jsem v určitém bodě" - která znázorňuje budoucnost a končí Bůh ví kde. V neurčitu. Možná by to mohlo být i o hledání sebe sama. Ty praskliny také vypadají jako určité životní trhliny v minulosti a současnosti - překážky, duševní nestabilita, jenž postupně s roustoucím věkem pomíjejí...

Zpětně si říkám, že mě mohlo napadnnout zvýšit hodnotu ISA během fotografování, ale to by na mě dnes vzhledem k bolestem hlavy bylo příliš složité dělat několik věcí najednou. A do toho ještě dávat pozor, jestli z některé strany nejede auto.

Léto, otél, léto, otél

7. července 2012 v 10:16 | Amálie
Někdy uprostřed týdne jsem objevila u cesty krásné zlatavé pole s chrpami, vlčími máky a kopretinami, ze kterého vyzařovala typická letní pohoda. Pole bylo poblíž jednoho domu, takže jsem se obávala, aby z mého focení nevznikl nějaký problém. Na zahradě totiž byli lidé, kteří mě sice neviděli, ale zato slyšeli můj foťák.

Když jsem odcházela, měla jsem trochu obavy, protože mě přes plot pozoroval pán z toho domu naproti poli. Hlavou mi proběhlo, že bych se asi měla zeptat, zda je to pole jejich soukromý majetek a jestli by jim nevadilo, kdybych si udělala pár fotek. Nějak jsem toho však nebyla schopná. Ve chvíli, kdy jsem pána míjela, mne jen pozdravil a já jsem mohla v klidu odjet domů.

Během fotografování v takovém teple jsem ztratila odhadem asi půl litru vody podle toho, jak jsem měla mokré oblečení, naštěstí mě to nijak nepoznamenalo.



Přestože foukal vánek, kvůli kterému jsem fotka neostrá, zaujala mne tato fotka nejvíc ze všech, na kterých byly dominantou chrpy.

Jaro nás vítá

1. května 2012 v 19:17 | Amálie
Namísto básnění jsem otevřela photoshop a trochu si pohrála s jednou fotkou...

Romantické výcvaky

7. dubna 2012 v 18:39 | Amálie
Inspirací mi byl Deviantart a také to, že se ve mně zase probudila chuť číst. První dvě fotky patří k těm zmíňovaným, samochválou opěvovaným v předešlému článku.



Labutí láska

17. března 2012 v 18:35 | Amálie
Z páteční ranní procházky



 
 

Reklama