I já bych si zasloužila někdy na zadek

2. prosince 2012 v 14:15 | Amálie |  JAK TO VIDÍM, JAK TO CÍTÍM...
Opravdu nevím, jestli se mi to zdá, či na mě vskutku leze strašák jménem Alzhaimer. Proto si říkám, že by nebylo špatné si trochu zavzpomínat na léta puberty a adolescence. Zejména tedy na občasné vyvádění jinak hodného děvčete. V klidu se posaďte, nasaďte si brýle a popíjejte šálek kávy nebo čaje, dokud je ještě alespoň trochu horký. Zde je můj skromný seznam pekelných hříchů. Že jich ale je!

Třebaže na dovolenou v Řecku vzpomínám nerada, sem s tím. Bylo mi dvanáct let, když jsem byla poprvé (snad i naposledy) na dovolené u moře. Za již neznámých okolností jsem se tam seznámila s o dva léta mladší holkou, s níž jsme trávili jedno vroucí odpoledne v apartmánu, kde byla s ubytována s rodinou. Seděly jsme na balkóně, jedly pistácie a pozorovaly dění kolem. Co geniálnějšího mě vtu chvíli mohlo napadnout, než házet z balkónu slupky z pistácií po kolemjdoucích pod námi? Samozřejmě jsem se vzhledem k věku velmi dobře bavily, když se lidé otáčeli, cože to vlastně je. Žádná "oběť" však nebyla zasažena, jako střelci bychom tedy neuspěly. Měly jsme ale kliku, nikdo nás ani koutkem oka nezahlédl. Tomu se při mé nešikovnosti říká štěstí, přesněji více štěstí jak rozumu.

Můžete mi vysvětlit, co je nepřípustné na vulgárním vyjádřování na veřejnosti? Dnes už to naštěstí vidím jinak, ovšem v mých čtrnácti letech jsem na to pod vlivem chemických látek puberty měla jiný názor. Stála jsem na zastávce s mou bývalou kamarádkou a bavila se s ní na toto téma před všemi těmi lidmi kolem. Ovšemže padlo hned několik vulgárních slov. Obešly jsme se opět bez námitek okolostojících lidí.

Zkušenosti s alkoholem mám z dob nezletilosti také. Jednou jsem si tajně koupila pivo, abych se alepoň trochu cítila jako dospělá. Hned vedle obchodu byla hospoda a venku seděli chlapi nad pohárem moku, kteří na mě vzápětí něco vykřikovali. Neměla jsem odvahu jim cokoli říct, protože měli pravdu v tom, že osmnáct let mi ještě nebylo, navíc jsem byla plašší povahy než nyní. Jindy jsem se jako čerstvá deváťáčka sešla se spolužáky z mé třídy. Vypila jsem láhev piva a ještě něco málo navíc, takže domů jsem jela na kole s motající se hlavou a jako bonus jsem si přinesla klíště. Nikdo na mě nic naštěstí nic nepoznal.

Konečně jsme se dostali do období střední školy. Ono se ani nejednalo o nějaký průšvih, spíše o pobavení se na cizí účet. Zkrátka jsem si koupila v automatu kávu a prázdný kelímek jsem vrátila zpět do automatu. Pomalu jsme s kamarádkou odcházely z jídelny, zatímco si nějaké studentky šly pro kávu a krátce na to jsme zaslechly, jak nadávají nad rozlitou kávou. Korunu tomu nasadil náš škodolibý smích, když jsme utíkaly po schodech pryč.

Nikdy jsem nebyla typický průšvihář, spíše mě ostatní viděli jako plachou srnu a hodnou holku. Jen si dnes nejsem tak jistá, zda to vůbec ještě platí, protože jsem dospěla a jsem za to ráda. A vůbec se svým dřívejším chováním, o kterém jsem psala, nesouhlasím. Ale které dítko je nevinný andělíček, že? Obvzláště v době dospívání. Možna jsem ještě byla hodná ve srovnání s někým jiným :-)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama