Já bych psala, třeba až do zbláznění

17. listopadu 2012 v 11:03 | Amálie |  CO JE NOVÉHO POD ČEPCEM
Ano, je to přesně tak. Práce se vtěsnila do popředí a veškeré mé záliby se tím posunuly až kdesi na poslední příčky v seznamu dne. Jak že nyní pak vypadá můj obvyklý den? Říkám vám velmi, velmi stereotypně, nejeden vlas by možna zešedivěl, ne-li vypadnul. Jakmile budík zavelí, opouštím vyhřátý pelíšek a čeká mě cesta do koupelny. Víceméně po studených kachličkách - a blaho je tu tam, pokud jste věčně jako já jako právě naservírovaný kopeček zmrzliny. Jak někdy (hlavně v zimě) závidím lidem, kteří jsou jako čerstvě vytažený chleba z pece.

Po rutinním hygienickém procesu následuje příjemnější stránka. Uvařím si svou první kávu, bez ní se totiž z domu nehnu, a pochutnávám si na mé oblíbené snídani. Když jsou mé chutě a pan žaludek konečně uspokojeni, mám sice chvilku času, ale že bych byla schopná cosi vytvořit, se vůbec říci nedá, takže si obvykle čtu články na jiných blozích, rozhlížím se, co je kde nového pod sluncem a pak najednou zjišťuju, že čas vypršel a já se musím jít trochu zkulturnit. Samozřejmě podle aktuálního nápadu. Většinou upřednostňuju mírně výraznější líčení očí, všechno ostatní pak pochopitelně ponechám v co nejpřirozenějším stavu tak, jako to dělám vlastně vždy. Líčení je tedy hotové, tudíž je na řadě oblečení. Nijak extra se pro tuto příležitost neoblékám, protože nosím pracovní uniformu, spíše se vzhledem k mé zimomřivosti řídím náladou počasí. Zbývá mi jen upravit vlasy, naobědvat se a můžu jít pracovat, vznášet se na křídlech mezi lidmi a zase pracovat do totální únavy. A je opět večer. O kreativním tvoření proto nemůže být ani řeč, nanejvýš možna tak sen, ale ani ty sny už nějaký ten pátek opravdu nestojí za nic. Tomu věřte. Alespoň že můj pelíšek má vždy otevřenou náruč.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama