Září 2012

Podzim okem fotoaparátu, zn. poprvé tento rok

30. září 2012 v 18:52 | Amálie |  MŽIKY OKA
Včerejší teplý podzimní den nás vytáhl ven na procházku, přesněji řečeno tento nápad vznikl v hlavě mé drahé poloviny. Samozřejmě jsem si s sebou vzala foťák, abych si cestou mohla případné poklady zvěčnit. Občas mě ten malý darebák odmítal poslouchat, zvlášť když se slunce začalo ukládat k spánku, ale přece jen něco málo, na co by se dalo dívat, se nakonec našlo. Vzhledem k stmívání jsem neměla tolik možností jako za bílého dne, proto zřejmě některé fotky mému oku nelahodí tak, jak bych chtěla. Hodnoty ISA jsem se po špatných zkušenostech raději ani nedotýkala, přestože by fotky byly kapku ostřejší.


Mladé časy

21. září 2012 v 20:50 | Amálie |  ŘÍKEJME TOMU POEZIE
Jedná se o popisnou báseň, kterou jsem měla hotovou za pár minut. Přesto si myslím, že by se našel člověk, jemuž by se alespoň s přivřenýma očima líbila. Samozřejmě mám v zásobě i jiné básně (povětšinou jen rozpracované), ty však pravděpodobně nebudou zveřejněny, protože jsou z mého pohledu nepublikovatelné. To mi věřte.! A teď z jiného konce - když si čtu po sobě tento krátký úvod, všímám si některých prvků, které jsem nucena používat v mé vědecké práci...

Hra s časem

8. září 2012 v 12:45 | Amálie |  CO JE NOVÉHO POD ČEPCEM
Zákon schválnosti se mnou hraje podivnou hru. Zkrátka mám velmi omezený volný čas, který se snažím trávit především odpočinkem. Mám pocit, že ve chvílích, kdy si tiše přeju, aby čas utíkal rychleji, běží snad ještě pomaleji než stoletá invalidní želva a naopak mé drahocenné volno je žalostně krátké. Přála bych si trávit víc času s lidmi, s nimiž si mám co říct s i beze slov, protože tím, jací jsou uvnitř, mi nejednou rozjasnili mysl, aniž by možna o tom sami věděli. Nepotrvá to dlouho a z pomyslného koláče mi zbude, odhaduji, přibližně okousaná desetina volného času.

O čase jsem ale neměla v úmyslu psát. Ve středu jsem si čekání na autobus zkrátila návštěvou takové malé nenápadné restaurace. Nad šálkem kávy jsem pozorovala dění kolem sebe a pomyslela si v duchu, že bezdomovci mají možna mnohem méně příležitostí se nudit než my, co máme kde bydlet. Přece jen, pozorujete-li, co se děje okolo vás, nejednou se zasmějete, zamyslíte nebo v horším případě rozzlobíte. Hned naproti restaurace byl obchod, kam zamířila paní středního věku se dvěma malými psy. Nezdržela se tam dlouho. Když odcházela, pejsci měli zrovna nutkání vykonat svou potřebu. Jeden pokropil hned první betonový květináč před obchodem a ten druhý pes tento nápad záhy okopíroval jen s rozdílem, že si označkoval až třetí květinač.

Pravda, čas mi utekl rychleji a příjemněji. Doma jsem jím plýtvala jak marnivá žena penězi, přestože bych jej mohla strávit užitečněji. Holt jsem žena marnivá a mám se od mužů ještě co učit.

Dnes mám v plánu smysluplně si zpříjemnit den tak, aby byl naplněný. Beru s sebou i foťák. Povinnosti odkládám na zítřek, protože část z nich se mi podařilo splnit. Dokonce přemýšlím o další rubrice, ale víc prozradím, až to bude aktuální. A protože spěchám, píšu tečku.