Červen 2012

Jak se věci mají

26. června 2012 v 17:27 | Amálie |  CO JE NOVÉHO POD ČEPCEM
Ráno jsem si oblíbila větu: Něco končí, něco začne. Byla to taková moje momentální asociace na blížící se konec školního roku, přestože mě se to už netýká. Ale jako téma na úvahu se mi tato kratičká věta, která v každém člověku evokuje individuální představy, každopádně líbí. Možna až se mi bude chtít, zamyslím se nad ní podrobněji. Všichni jsme totiž filozofové, protože život je jedna velká filozofie a nejedna záhada. Aktuálně se zabývám tím, proč všechno, co se u mě v poslední době odehrává, je chaos, jejž si nedokážu vysvětlit. Pravděpodobně je na čase říct jistým věcem STOP, a protože jsem si to dříve nemohla dovolit, nemohla jsem se tudíž věnovat blogu, jak bych si představovala. To byl alespoň částečný důvod mé nepříliš časté aktualizace na blogu.

Včera jsem si jako útěchu (či odměnu?) koupila miniaturní sbírku básní, jejichž autorem je jeden známý moravský Pan básník. (Úmyslně jej nejmenuji, proto alespoň zmíním jeho iniciály - J.S.) Dle mého názoru si tento titul jednoznačně zaslouží. Co by asi na to řekl, kdyby byl žil a věděl to? Věřím, že by ho má slova pohladila.
Několik večerů jsem se věnovala čtení jeho nádherné inspirující poezie, která je důkazem toho, že kreativita a myšlení neznají hranice. A ptám se, proč je tak málo básníků, kteří umí tak poutavě psát? Pan J. S. je zkrátka další na seznamu mých "lásek".

Co bylo? Co bude?

7. června 2012 v 20:40 | Amálie |  ŘÍKEJME TOMU POEZIE
Báseň je inspirovaná mým životem a vírou, že mě něco krásného čeká. Snad je po básnické stránce jedna z nejlepších, kterou jsem za poslední dva či dokonce tři roky napsala. Pravděpodobně je to tím, jak často teď čtu poezii a nejsem připsaní moc "křečovitá".