Miniatury II

17. března 2012 v 16:16 | Amálie |  ŘÍKEJME TOMU POEZIE
Prvá je tak trochu melancholická, leč do jisté míry pravdivá

Slzy, nestyďte se za svůj třpyt,
jste jako diamant na křídlech motýla,
ve tmě ten nejjasnější třpyt,
kde jinak bych své smutky topila
než ve vás?!


Druhá vznikla z jakési zvláštní spontánnosti. Přesto jsem se ji snažila trochu promyslet.

Noc je někdy jako lehká děva,
jenž chvěje se v náručí chlípných nápadníku,
a pak sama na sebe se hněvá,
kolik tu po sobě nechala pomníků
se jmény milenců, jež měla,
než na věky věků zkameněla.


K třetí vlastně nemám co říct...

Verše ze všech mi nejmilejší
už mají těla vráskami popsaná,
praví, jak žil si čas někdejší,
jsem tady, mršina roztrhaná
pro jejich nesmrtelnou krásu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama