Březen 2012

Labutí láska

17. března 2012 v 18:35 | Amálie |  MŽIKY OKA
Z páteční ranní procházky




Miniatury IV

17. března 2012 v 16:19 | Amálie |  ŘÍKEJME TOMU POEZIE
STRACH - malé zamyšlení
První dva verše měly být původně jenom citát, ale nakonec bylo rozhodnuto jinak...

Strach je mocný pán,
avšak někdy statečné má srdce,
tak řekněte, kde pes je zakopán?!
On je mého života vůdce.


POMATENÁ MYSL
Po dlouhé době dávám svým miniaturám i název. Pravděpodobně za to může má pomalu avšak jistě usínající mysl. A něco málo k "dílu"- je tak trochu odrazem mého nynějšího vnitřního obrazu.

Brodím se ve vlnách nostalgie
tam, kde konec je počátku mého,
před očima obzor mi cosi kryje,
jsem na pokraji světa ztraceného?

Miniatury III

17. března 2012 v 16:17 | Amálie |  ŘÍKEJME TOMU POEZIE
I. Spontánní nic moc nápad

Den ještě mladý je
a jen pár kroků zbývá mu do skonu,
skláním se, pane, máte mou poklonu,
že přišel jste, když zakrátko hlína tělo vám přikryje.


II. Jako dítě jsem si ráda hrávala s hračkami, dnes už si hraju jinak...

Jak rád s verši si hraji,
jako když býval jsem malé dítě,
inkoustem pletu lyrické sítě
sám uvězněn ve své stáji.


III. Samota. Často mi dělá společnost, snad ještě chudinka nemá promrzlé kosti jako já. Jako jedné z mála mi její přítomnost nevadí.

Povídám si tu s němou přítelkyní,
jenž jak vrba naslouchá mým monologům
připoutaná ke ztrouchnivělým krovům
v mé chladné zimní jeskyni.

Miniatury II

17. března 2012 v 16:16 | Amálie |  ŘÍKEJME TOMU POEZIE
Prvá je tak trochu melancholická, leč do jisté míry pravdivá

Slzy, nestyďte se za svůj třpyt,
jste jako diamant na křídlech motýla,
ve tmě ten nejjasnější třpyt,
kde jinak bych své smutky topila
než ve vás?!


Druhá vznikla z jakési zvláštní spontánnosti. Přesto jsem se ji snažila trochu promyslet.

Noc je někdy jako lehká děva,
jenž chvěje se v náručí chlípných nápadníku,
a pak sama na sebe se hněvá,
kolik tu po sobě nechala pomníků
se jmény milenců, jež měla,
než na věky věků zkameněla.


K třetí vlastně nemám co říct...

Verše ze všech mi nejmilejší
už mají těla vráskami popsaná,
praví, jak žil si čas někdejší,
jsem tady, mršina roztrhaná
pro jejich nesmrtelnou krásu.

Miniatury I

17. března 2012 v 16:15 | Amálie |  ŘÍKEJME TOMU POEZIE
První vznikla nějak znenadání. Prostě mě napadl verš a pak už to šlo samo.

Svět točí se kolem otázek.
A je jen na tobě, abys vybral si tu svou.
Že neznáš na ni odpověď?!
Neboj, tvé kroky k ní tě zavedou.


Druhá je o mé závislosti na kávě...

Nebýt tebe, není ráno,
bych probuzen byl,
má tekutá černá vráno,
od svítání do soumraku
bych litry tebe pil.


A třetí je o mé tajné touze.

Přál bych si být člověk moudrý
jak sova, již potkávám za soumraku,
tak soudruhu, prosím pomozte,
učení mně přineste,
stanu se vaším věrným žákem,
to slibuji vám na mou čest,
že ze všech svých sil zatnu pěst,
jen nenechte býti mne hlupákem.

Co vás možna bude zajímat o mně či o blogu

17. března 2012 v 16:03 | Amálie |  AUTORKA & BLOG
Milí návštěvníci, blogeři či kdokoli jiný,
ráda bych vám tímto článkem trochu přiblížila, kdo jsem a proč jsem se rozhodla založit si blog. Osobně se považuji za zkušenou blogerku, z čeho vyplývá, že tento blog není můj první. Svůj první osobní blog jsem si založila ještě jako studentka jedné nejmenované střední školy, ale jak už to pravděpodobně ve většině případů blogerů mého tehdejšího věku bývá, blog zanikl, protože se nenaplnila moje naivní očekávání. Poté jsem si znova ještě několikrát založila blog. Až na pár výjimek jsou všechny již neexistující. Jejich zánik si vysvětluji počátečními nezkušenostmi se zacházením s blogem a se psaním článků, dlouhodobě nevyřešenými osobnímy problémy a posledním hřebíkem do hrobu bylo, když se o mém blogu dozvěděl někdo z mého okolí - právě na tomto faktu ztroskotal i můj poslední blog. Holt já si do jádra jen tak někým nahlížet nenechám. Obzvláště lidmi, kteří mě znají ve skutečnosti.


Proč mám blog?
Mám potřebu sdílet s někým to, co si myslím, kdo jsem, co dělám, co mě baví, a přitom nechci, aby to byl někdo, kdo mě zná osobně. I když se u článku neobjeví žádný komentář, přesto mám pocit, že si ho někdo přečetl či jednou přečte.

Zaměření blogu
Zatím jen na mé zájmy. Sama jsem zvědavá, jak se to tady bude dál vyvíjet.


Kdo si prohlédl můj profil, nemohl si nevšimnout, že je téměř nevyplněný, což byl záměr. Na některé vybrané otázky ať už profilu nebo co si myslím já, že by vás mohlo zajímat, se teď pokusím zodpovědět.

Původ jména, které používám na blogu
Podle mě se jedná o staročeské jméno, které se dnes moc často neužívá. Zkrátka se mi líbí. A když už jsme u něj, vytáhnu ze šuplíku ještě jednu hodně starou vzpomínku, kdy jsem jako středoškolačka stála u okéna v jídelně a paní kuchařka mi řekla, že mám vlasy jako víla Amálka. Koho by to nepotěšilo :D

Věk
Vzhledem k tomu, že jsem se narodila ještě za dob existence ČSR, je ze mě nyní cetka. Tedy můj věk má příponu cet

Zájmy
Řekla bych, že mé zájmy jsou vcelku různorodé. Mám ráda: psaní poezie i prózy, čtení, setkávání s přáteli, fotografování, filozofování, péče o lidi, móda, líčení - make-up, tvorba blogového designu, poslech hudby, procházky do přírody a když se mi chce, tak i ráda kreslím, i když výsledné dílo nemá s uměním nic společného.

Oblíbená kniha
Zatím jsem ji nenašla. Když přijde ta správná nálada, ráda si přečtu něco z beletrie či poezii.

Oblíbený film
Nejsem filmový maniak, tudíž ani znalec. Víc sleduju dokumenty a různé pořady. Z filmů mě teď napadá Mr. Bean, toho nikdy neodmítnu. Určitě by se našly i nějaké další.

Povaha
Introvert - občas s expresí extroverta, pokud je to nutné a taky tak trochu skrytý cholerik, což by do mě asi nikdo, kdo mě zná, neřekl. Převážně jsem jako klidná voda, kterou málo co vytočí k nepříčetnosti. Ale zázraky se opravdu dějí, tomu vskutku věřte!